Primary Source

Czechoslovak Anti-Charter 1977

Annotation

In 1976, the government of Czechoslovakia arrested the Czech psychedelic rock band, the Plastic People of the Universe, for disturbing the peace. In the subsequent trials, the band members were convicted and sentenced to 8 to 18 months in prison. In response to the arrest of the band, a group of Czech artists, writers, and musicians, including Vaclav Havel, circulated a petition for their freedom, known as the Manifesto of Charter 77. In response to the actions of Charter 77, the Czechoslovak Communist Party and all of the official artistic, music, and literary associations issued "For New Creative Deeds in the Name of Socialism and Peace," a repudiation of all of the claims of Charter 77, particularly arguing for the government's support of human rights in Czechoslovakia. Singled out for further attack were the "backsliders and traitors" (in other words, Charter 77), who challenged the righteousness of the Communist Party.

Communist Party of Czechoslovakia, "Czechoslovak Anti-Charter 1977," Making the History of 1989, Item #22

Text

“Provolání Československých výborů uměleckých svazů. In: Vilém Prečan, ed. Charta 77 1977-1989. Od morální k demokratické revoluce. Scheinfeld-Schwarzenberg: Čs. Středisko nezávislé literatury and Bratislava: ARCHA, 1990. 35-38.

(…) Naše zemĕ, v tisíci svých podob tak líbezná a každému z nás tak drahá, nám byla dána jako kolébka i jako domov. Její podobu a také její dějiny utvářely sny, tužby, revoluční zápasy, každodenní dílo mnoha pokolení dělníků rukou i ducha. Všechny nejlepší síly, utajené v lidu a jeho schopnostech, v jeho společenských snahách i v celé národní kultuře, smĕřovaly vždy k jednomu cíli - učinit tuto zemi šťastným domovem člověka, domovem života stále bohatšího a radostnějšího. Plamenný výtrysk Velké říjnové socialistické revoluce ukázal možnost naplnění tohoto cíle. Velký Říjen zahájil velkolepé údobí převratných společenských dĕjů, kdy z revolučního úsilí, práce a bojů vyrostl v Sovětském svazu nový společenský řád, který osvobodil pracujícího člověka a pronikavě ovlivňuje dějiny celého světa. Velký Říjen již po šest desetiletí, jak si právě letos připomínáme, ozařuje pracujícímu lidu a revolučním silám celého světa cestu pokroku, cestu šťastné budoucnosti.

To, co bylo snem dlouhých generací, stalo se i u nás po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou reálnou možností, postupně naplňovanou uskutečňováním programu výstavby socialismu. A právě tak, jako pochopili dělníci rukou, pochopili i dělníci ducha, že nastala nová epocha lidských dějin, dějin materiálních i duchovních, pochopili potřebu společné lidské aktivity k dalšímu pokroku života a dějin vlastní země i celého světa.

V tom je zdroj našich jistot, našeho hrdého sebevědomí, našeho optimismu nezaslepeného úspěchy, neotřeseného žádnými těžkostmi a třeba i dočasnými neúspěchy, v tom je zdroj naší cílevědomé, usilovné a radostné aktivity, neboť s uspokojením měříme své sny a programy dosaženými výsledky, neboť vidíme, jak se za pouhá tři desetiletí změnila tvář naší země a život našeho člověka, jak každodenní, zdánlivě i všední práce vydává divukrásné plody, jak se proměnila podoba světa a poměr sil v něm, neboť cítíme tu nádhernou, nezadržitelnou energii, s níž se jako výsledek společného úsilí valí kupředu dějiny naší země i dějiny světa. A odtud i ten zákonitý fakt, že od dvacátých let dodnes drtivá většina mistrů naší kultury šla a jde ve svém úsilí věrně s dělnickou třídou, s komunistickou stranou ve znamení Velkého Října.

Celý svět je v pohybu. Ná socialistický svět sílí a rozhojňuje materiální i duchovní hodnoty určené blahu člověka. Svět imperialismu je zmítán svými vnitřními rozpory a krizemi a jeho útoční jestřábi z nich hledají východisko v tom, že se pokoušejí položit stín na naše slunečné dílo i na vztahy mezi zeměmi a národy. My však nedopustíme, aby v atomové vichřici, tisíckrát hroznější všech minulých válečných katastrof, shořelo naše dílo, to, co jsme za desetiletí usilovné práce ve svých socialistických zemích vytvořili a dále tvoříme. Náš socialistický svět, jemuž stojí v čele Sovětský svaz, svým úchvatným příkladem budování komunistické společnosti, tvůrčím využitím všech objevů vědy a techniky i svou neúnavnou mírovou iniciativou má dosti sil, aby ubránil výsledky své práce.

Jsme šťastni, že veškerým svým úsilím se včleňujeme do širší, internacionální rodiny. Jsme šťastni, že v tomto úsilí jdeme bok po boku s umělci Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí, s nimiž máme společný cíl rozvoje socialistického života. Nacházíme dobré přátele mezi umělci a pokrokovými lidmi různých kontinentů, s nimiž nás spojují myšlenky skutečného humanismu, schopného zajistit práci, svobodu a životní jistoty, materiální i duchovní potřeby ne vyvolené hrstce, ale milionům lidí.

Proto si - ve shodě se Závěrečným aktem helsinské konference podáváme ruce přes hranice zemí a kontinentů, vědomi si toho, že skutečné umění, skutečná kultura má pomáhat kupředu jednotlivým národům i lidstvu, má vytvářet porozumění mezi lidmi různých zemí, získávat je pro humanistickou perspektivu míru a vzájemné spolupráce v zájmu šťastného lidského života. Proto však také pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na světě - a také u nás se našla skupinka takových odpadlíků a zrádců - odtrhnou a izolují od vlastního lidu, jeho života a skutečných zájmů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich službě hlasateli rozvratu a nesvárů mezi národy. Vývoj nás přesvědčuje, že duch míru a spolupráce ve světě sílí, že právě skutečná kultura je jedním z nejúčinnějších prostředků dorozumění mezi lidmi a že každé umělecké dílo spjaté se životem a světlou budoucností člověka je holubicí humanistického poselství klidu všech kontinentů.

Nad těmito otázkami se chceme zamýšlet i na svých sjezdech. Budeme na nich hodnotit svou práci uplynulých let z hlediska významného, krásného a navazujícího poslání, které má umění v socialistické společnosti. Zahledíme se i do budoucích roků, neboť chceme držet krok s ostatními pracujícími naší země, s její vzrušující dynamikou, chceme plodně vyuížvat plné tvůrčí svobody, kterou nám naše společnost v rozmachu své vstavby poskytuje, chceme, aby naše nová díla v široké paletě námětů i uměleckého projevu co nejlépe naplňovala rostoucí a široce diferencované kulturní potřeby a zájem našich současníků.

Jsme přesvědčeni, že takto chápané poslání umělce v naší socialistické společnosti, na které jsme hrdi a jemuž chceme dát nejlepší své síly i programové cíle, které pro svou další práci vytyčí sjezdy uměleckých svazů, bude inspirující silou nejen pro členy svazů, ale pro všechny naše umělce, pro všechny tvůrčí síly na í kultury. Jsme přesvědčení, že slova sjezdových programů se promění v umělecké činy, v nové romány a básně, v nové symfonie, v nové písně a komorní skladby, v nové obrazy a sochy, v nová dramatická a filmová díla, v nové umělecké výkony.

Jsme přesvědčeni, že příští léta budou naplněna novými tvůrčími činy spjatými se zájmy našich pracujících, s humanistickými cíli naší socialistické společnosti a s politikou její vedoucí síly - Komunistické strany Československa.

Československý výbor svazu spisolvatelů
Československý výbor svazu výtvarných umělců
Československý výbor svazu skladatelů
Československý výbor svazu dramatických umělců
Ústřední výbor federálního svazu architekt ČSSR

Rudé právo, 29 ledna 1977

Translation

“For New Creative Deeds in the Name of Socialism and Peace.” In: Vilém Prečan, ed. Charta 77 1977-1989. Od morální k demokratické revoluce [Charter 77 1977-1989. From a Moral to a Democratic Revolution]. Scheinfeld-Schwarzenberg: Čs. Středisko nezávislé literatury and Bratislava: ARCHA, 1990. 35-38.

Our land, in its thousand guises so sweet and so dear to each of us, was given to us as a cradle and as a home. Its appearance and its history were shaped by the dreams, aspirations, revolutionary struggles, and the everyday labors of the many generations of those who work with their hands, as well as those who work with their minds. All of the best forces hidden in the people and its abilities, in its social strivings and in the whole of its national culture, have always been directed towards one goal: to make this land a happy home for the individual, home for an ever richer and more joyful life. The fiery outburst of the Great October Socialist Revolution [in Russia in 1917, BA] revealed the possibility of fulfilling this goal. The Great October Revolution began a magnificent era of the dramatic overturning of the social order, when from revolutionary effort, labor and battle a new social order emerged in the Soviet Union, one which liberated the working person and penetratingly influences the history of the entire world. The Great October Revolution – as we are commemorating this very year – has for six decades been illuminating the way to progress, the way to a happy future for the working people and the revolutionary forces of the entire world.

What was a dream for many generations became for us, after the liberation of our homeland by the Soviet Army, a real possibility, one that was gradually accomplished through the realization of the program of building socialism. And just like those who work with their hands understood, so did those who work with their minds, that a new epoch of human history, of material and spiritual history, had dawned. They grasped the need for collective human activity for the further progress of life, and of the history of their own land and the entire world.

Herein lies the source of our certainties, of our proud self-confidence, of an optimism that has not been made blind by our successes, unshaken by any difficulties or even by temporary failures. Here lies the source of our deliberate, concentrated and joyful activity; for it is with satisfaction that we measure our dreams and programs by their achieved results; for we see how, after a mere three decades, the face of our land and the lives of our people have changed; we see how daily, seemingly even routine everyday labor yields exquisite fruits, how the appearance of the world and the balance of power in it have been changed; for we feel that magnificent, unstoppable energy, with which the history of our land and world history surges forward as a result of common effort. And from this stems the undeniable fact that from the ‘twenties until today the overwhelming majority of the geniuses of our culture’s progressed and continue to progress in their strivings faithfully alongside the working class and the Communist Party, under the banner of the Great October Revolution.

The whole world is in motion. Our socialist world is strengthening and enriching the material and spiritual values destined for the welfare of man. The world of imperialism is torn by its internal contradictions and by crises, and its dogs of war are seeking to escape these by attempting to cast a shadow on our radiant achievements and on relations between countries and nations. We, however, will not permit an atomic firestorm, a catastrophe a thousand times more terrible than all past wars, to burn up the works of art that we have created over decades of concentrated labor in our socialist lands, and continue to create now. Our socialist world – at the head of which stands the Soviet Union, because of its breathtaking example of the construction of a communist society, its creative employment of all scientific, scholarly and technical discoveries, and its tireless initiatives for peace – has enough strength to defend the results of its labor.

We are happy that, with every one of our efforts, we become more integrated as members of a wider, international family. We are happy that, in these efforts, we march side by side with the artists of the Soviet Union and the other socialist countries, with whom we share the common goal of the development of socialist life. We find good friends among the artists and progressive people of diverse continents, to whom we are tied by the ideas of true humanism, one able to ensure work, freedom and security in life, and to satisfy the material and spiritual needs not of a chosen handful, but of millions of people.

That is why – in accord with the Final Act of the Helsinki Conference – we stretch out our hand across the borders of countries and continents, fully aware that true art and true culture should help individual nations and all of humanity move forward; they should create understanding among people of diverse countries; they should win people over to the humanistic perspective on peace and mutual cooperation in the interest of happy human life. That is why we hold in contempt those who, in the unbridled pride of their narcissistic haughtiness, for selfish interests, or even for filthy lucre in various places all over the world – even in our land a small group of such backsliders and traitors can be found – divorce and isolate themselves from their own people and its life and real interests and, with inexorable logic, become instruments of the antihumanistic forces of imperialism and, in its service, the heralds of disruption and discord among nations. Historical development convinces us that the spirit of peace and cooperation in the world is growing stronger, that it is precisely true culture that is one of the most effective means for achieving understanding between people, and that every artistic work that is committed to life and man’s bright future is a dove bearing the message of tranquility on all continents. We also want to think hard about these questions at our congresses. There, we will evaluate our work over the past years from the perspective of the meaningful, beautiful and obligating calling that art has in a socialist society. We will also turn our gaze to the years ahead, because we want to keep pace with the other workers of our land, with its exciting dynamism. We want to fruitfully take advantage of the complete creative freedom that our society extends to us for its flourishing work of socialist construction. We want our new works in their broad palette of themes and artistic expressions to satisfy, as best as possible, the growing and widely differentiated cultural needs and interests of our contemporaries.

We are convinced that, so understood, the calling of the artist in our socialist society – of which we are proud and to which we want to devote the best of our strength and the programmatic goals that the congresses of the artistic unions set out for their continuing labors – will be an inspirational force not only for the members of the unions, but for all our artists, for all of the creative forces in our culture. We are convinced that the words of the congress programs will be transformed into artistic acts, into new novels and poems, into new symphonies, into new songs and chamber-music compositions, into new paintings and sculptures, into new works of drama and film, into new artistic performances.

We are convinced that the coming years will be filled with new creative acts closely bound to the interests of our workers, to the humanistic goals of our socialist society and to the politics of its leading force, the Communist Party of Czechoslovakia.

The Executive Committee of the Czechoslovak Writers’ Union
The Executive Committee of the Czechoslovak Union of Visual Artists
The Executive Committee of the Czechoslovak Composers’ Union
The Executive Committee of the Czechoslovak Union of Dramatic Artists
The Central Committee of the Federal Union of Architects of the CSSR

Rudé právo, 29 January 1977

How to Cite This Source
Czechoslovak Anti-Charter 1977 in World History Commons,